Asi po pěti minutách se oba odtrhneme a Ondra řekne: ,,No, tak díky, už to asi chápu, uvidíme se zítra ve škole, páčko." rozloučí se odejde. Jak jsem z toho úplně mimo nestačím ho ani pozdravit. Musím to někomu říct, ano, zavolám hnedka Anis. ,,No ahoj." řeknu, když Anis konečně zvedne telefon. ,,Čus, copak potřebuješ?" řekne Anis a je vidět, že zrovna něco jí. Nepatříme k těm holkám, které celé týdny nic nejí, aby byly jako čínské hůlky na jídlo. My se cpeme jak chceme, nejsme tlusté, jen nám nevadí že jogurt obsahuje mnohem více tuku než třeba zelenina. Zeleninu jíme taky, ale jogurt si dýme občas taky, což by ty štíhlé holky nikdy nejedly. ,,Stalo se něco překrásného!"
řeknu jí a jsme připravená celou tu záležitost jí vyklopit. Nebyla dneska ve škole a tak jsem jí nemohla ani říct, že mě Ondra oslovil už ve škole. ,,Aale, vybuchla škola?" zeptá se a obě se zasmějeme. ,,Ne to ne, ale.." chci to trochu protáhnout, chci jí říct jen to nejdůležitější. ,,Tak povídej, sem napjatá!" skoro na mě ječí Anis. ,,Jasně jasně, takže.." pořád natahuju. "Dělej nebo tak k tobě zajdu a vlastnoručně tě uškrtím!" směje se Anis. ,,Líbala jsem se s Ondrou." řeknu tedy, aby mě opravdu nepřišla uškrtit. Je divné ticho, jakoby se Anis zastavil dech. Začínám se o ní trochu bát. ,,Anis? Si tam?" ptám se opatrně. ,,Promiň, musím už končit. Uvidíme se zítra, pa." ani nečeká na můj pozdrav a zavěsí. Co se stalo? Proč byla tak vyděšená, když jsem jí to řekla? Musím to zjistit. Filipovi to říkat radši nebudu, ještě by žárlil. Ne to asi ne, ale prostě mu to chci říct jinak než po telefonu.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ




































