close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Punková princezna 5.díl

23. března 2009 v 17:08 | Lady_Respect* |  Punková princezna
Ve škole je to super, nejsem tak odstčována jako v Hradci, každý je tu tak trošku jiný. Každý má svůj vlastní styl, nikomu se nemusí podobat, aby ho všichni měli rádi, je takový jaký chce být a nikdo mu to nemá za zlé. Cítím se jako v pohádce. Mám mnohem více kamarádů než an začátku roku. Vždy když jdu po chodbě nestačím zdravit všechny lidi, co už znám. Nevím čím to je, že mě všichni berou, i když jsem někdy opravdu na lidi hnusná, třeba protože mě něco vytočí a já se neovládnu, ale jsem za všechny tyhle lidičky ráda. Po škole vždy někam zajdeme a povídáme si o životě nebo jen tak blbneme. Je to úžasný a jde to na mě taky poznat.

I mamka si toho všimla a je moc ráda, že jsme konečně našli něco, kde se cítím sama sebou a nemusím se přetvařovat. Už jsou to dva měsíce, co tady chodím, tudíž je listopad a já se nemůžu dočkat prosince, protože bude školní ples, ale stejně ještě nevím s kým tam půjdu, kluka nemám, ne, že by mě nikdo nechtěl, to ne, je jich až moc, jen chci aby všichni viděli, že nejsem tak snadná kořist. Chci počkat až na toho, který mě bude mít opravdu rád, který mě nebude jen chtít, aby si něco dokázal nebo jen kvůli tomu s kým se bavím apod. Chci aby to byl můj vysněný princ z pohádky. A tak si počkám na to s kým půjdu na ten ples, uvidíme, vždyť mám ještě necelé dva měsíce. Přemýšlím o tom všem, když mě najednou někdo vyručí z mých myšlenek a já úlekem až nadskočím. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." řekne mi Ondra a já jsem v sedmém nebi, že mě oslovil, Anis mě sice varovala, ale já si nemůžu pomoct, pořád se mi hrozně moc líbí. ,,V pohodě, jen jsem se zamyslela. Co potřebuješ?" zeptala jsem se ho. ,,No, říkali mi, že ti celkem dobře jde matika a já to vůbec nechápu, tak jestli bys mi to nemohla vysvětlit." řekne a já kulím oči, že zrovna Ondra ode MĚ chce abych mu něco vysvětlovala? To se mi snad zdá, to je sen, asi není, protože si všimnu že blbě čumím a tak radši rychle odpovím: ,,Jasně jasně, copak nechápeš?" usměju se. ,,No, tady radši ne, víš co? Dneska se u tebe stavím ok?" tak to mě podrž, Ondra se u mě staví? Mám pocit že začnu skákat radostí. ,,Jo jasně." odpovím a snažím se nevydat ze sebe tu radost aby to nešlo poznat. ,,Tak fajn, tak zatím ahoj. A díky." ,, Pa." rozloučíme se a já celá vybředená docházím do naší třídy. Čas se vleče jako šnek. Konečně zazvoní na konec poslední hodiny a já rychle vystřelím ze třídy. Je to až komické, naštěstí se mi nic nestane a já si neudělám žádný trapas. Rychle se naobědvám a cestou mého běžení na první bus potkám Filipa a naší partu. ,,Ahoj, kam se ženeš?" zeptá se mě zvědavě Filip. ,,Promiň, dneska s vámi nemůžu nikam jít. Musím rychle domů. Tak ahoj zítra." jen rychle sdělím a Filipa tam nechávám stát. Zdá se mi, že skoro až smutně, v této chvíli mě to zas až tak netíží, protože je tohle nejlepší den v mém životě! přijde ke mně Ondra a já toho tolik musím nachystat. Jen abych to stihla. Koupím si lístek a sednu si do volného sedadla. První bus nikdo z mých kamarádů nestíhá, takže můžu v klidu jet sama a spokojeně přemýšlet o dnešku. Přijedu domů a začínám uklízet. Rodiče naštěstí nejsou doma tak budeme mít klid. Sice nevím proč bychom měli mít klid na učení, ale co já vím. Když mám vše uklizeno leknu se jak začne drnčet zvonek. ,,Akorát." řeknu si pro sebe. Jdu otevřít dveře a vidím Ondru v plné své kráse jak se na mě usmívá. ,,Ahoj." řekne vesele. ,,Ahoj, pojď dál." odpovím a uvolním mu cestu dovnitř. ,,Máte to tu moc hezký." řekne. ,,Díky je to tady noví. Dáš si něco k pití?" zeptám se. ,,Kolu, díky." ,,Sedni si zatím na sedačku." řeknu mu a on mě poslechne. Máme kuchyň propojenou s obývákem, takže na něj vidím, i když stojím takových 8 metrů od něj. ,,Fajn, tak copak nechápeš?" zeptám se ho, když příjdu s tou kolou sednu si vedle něj na sedačku. Řekne mi, co nechápe a smutně se na to zadívá, jakože ho děsně mrzí, že to vůbec nechápe. Nevím jakože to chápu, když on chodí o ročník víš do třídy s Filipem, ale je to jenom dobře. Vysvětluju mu všechno a on mě bedlivě poslouchá. přikyvuje a zkouší si to vypočítat, však vždy neúspěšně. Najednou však zpozoruju, že se nedívá do sešitu, kde mu to názorně ukazuju, jak se to má počítat, ale dívá se ně mě. Zastavím se a kouknu na něj. ,,Co je?" zeptám se s trochou zvědavosti. On místo odpovědi mě začne líbat. Nejdříve mě to trochu zarazí a chci se od něj odtáhnout, ale pak se mi to začne líbit a pomáhám mu.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.