close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Punková princezna 3.díl

21. března 2009 v 21:08 | Lady_Respect* |  Punková princezna
Celé prázdniny jsem prožila stěhováním, chozením po městě, a taky kopec srandy s Filipem. Cítím, že je mezi námi nějaké pouto, ne že bychom do sebe byli zamilovaní, to ne, oba víme, že jsme jen kamarádi a nevadí nám to, vyhovuje nám to. Opravdu. Taky jsem se seznámila s kamarádkou od Filipa s Anastázií, taky má tak trhlý jméno jako já, je moc fajn, má černé vlasy s růžovým melírem, zářící velké modré oči, nosí výhradně černou barvu, někdy trošku bílé a taky růžovou, většinou nosí mašle ve vlasech nebo korunku jako já. Má ráda, když není středem pozornosti, a když nijak nevyčnívá, což se jí moc nedaří, protože svým stylem dosti vyzařuje. Jí je to ovšem jedno, snaží se jich nevšímat. Taky nastupuje do 1.ročníku jako já a taky na tu stejnou školu.

Jsem ráda, že tam se mnou bude, nebudu se tolik bát. I když tam vlastně budou všichni noví, tak se nemám čeho bát ani tak. Už máme celý dům zařízený a můj pokojík vypadá skvěle! Moje maminka to vymyslela ještě lépe než jsem si to představovala, dala mi tam po celé jedné stěně velké zrcadlo, což mě příjemně potěšilo, protože se ráda prohlížím. Prázdniny skončili a já jdu po chodníku na autobus. Mamka bohužel už musela nastoupit do práce, tak mě nemohla odvést. Nevadí mi to, do školy jsem dojížděla od 6. třídy takže to pro mě není nic novýho. Jen se bojím reakce mých nových spolužáků. Už při zkouškách se na mě tak zvláštně dívali. Doufám, že to přežiju. Dnes jsem si dala černou sukni, červené conversky, bílé tričko s červeným nápisem: PUNK a do vlasů tu svou krásnou čelenku s korunkou, kterou mám tak ráda. Taky tašku přes rameno na učebnice. Blížím se k autobusový zastávce a vidím haldu lidí jak se cpou, aby byli první v buse až přijede. Stoupnu si na "konec" toho chumlu a čekám na odvoz. Koupím si lístek, sednu si do volného sedadla a koukám z okna na to krásné město, které mě za ty 2 měsíce tolik zaujalo. Nějaký hlas mě vytrhne z přemýšlení.. ,,Máš tady volno?" zeptá se mě Filip a já jen nadšeně dám pryč tašku z druhého sedadla. ,,Jasně!" prohlásím a usmívám se. Neviděla jsem ho 2 týdny jelikož odjel s rodinou na dovolenou do Egypta a nevěděla jsem, že stihne i první den školy. ,, Jak se máš?" zeptá se mě Filip. ,, Fajn," odpovím, ,,Ty?" ,,Jo jde to." ,,Co v Egyptě?" ,,A jo, docela se to dalo přežít, normálně tam neměli ani žádný klub pro mládež, nic prostě, jsem se tam úplně nudil." trochu posmutní. ,,Aha, tak je fajn, že jsi už zpátky ne?" zeptám se s úsměvem. ,,Jasné." odpoví a zase je plný radosti. Celou cestu si povídáme, co jsme cely ty 2 týdny dělali, i když ta cesta zas není tak dlouhá, jen cca 15 minut, takže jsme brzo na místě a Filip už mě vede ke dveřím. Doprovodí mě do šatny, kde už vidím Anis. ,,Tak fajn, teď ž si poradíš." řekne Filip a rozloučí se se mnou, já se na něj usměju, kývnu a vejdu do šatny. ,, Jeee, ahoj Xený." pozdraví mě Anis a hrne se ke mně, aby mě řádně přivítala. Obejme mě a tiskne mě k sobě celou svou silou. ,,Ahoj ahoj." řeknu vyděšeně. ,,Neboj, takhle se tu vítáme prostě no." ,,Jo, super. Já si zvyknu." mrknu na ní jedním očkem a sundávám si boty. ,,Bojíš se?" zeptá se mě najednou Anis. ,,Trochu," odpovím, ,,ty?" ,,Taky, ale spíš spolužáků než učitelů, jsme přece jen trochu jiné než ostatní." ,,Jasně, jsme výjimečné." odvětím s už se jen smějeme. Jdeme s Anis najít naší třídu, která už je plná našich nových spolužáků a spolužaček. Vydechneme a vyjdeme dovnitř. Všimnu si jak se na nás pár lidí tak zvláštně dívají. Přejdu to s klidem a sednu si s Anis do poslední lavice. Nepotřebuju sedět vepředu, protože učení docela zvládám. Sice nevím jak je na tom Anis, ale sama si tu sedla tak co. Naštěstí nesedíme moc dlouho, protože asi po dvou minutách zazvoní a za chvíli je tady i paní učitelka. Vše nám vysvětluje, jak, kde, co, proč, pak nám rozdá učebnice, rozvrhy hodin a taky seznam věcí, co si musíme sehnat. ,Fůůůů." vydechnu když se mrknu na ten seznam. ,,Neboj, to zvládnem." řekne mi Anis s úsměvem, ten jí oplatím a dál poslouchám, co nám říká paní učitelka. Taky nám řekla, že si musíme koupit kartu, která je jak pro vstup do školy tak na obědy. Pár lidí se zvedne, že jí to zaplatí hned a já se k nim přidám. Později se zadívám na svou kartičku a začnu přemýšlet. Vše my začíná docházet. Tohle je můj nový svět!!

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LoOLashii LoOLashii | Web | 22. března 2009 v 11:13 | Reagovat

Ahojky obcházím SB jak je?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.