close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Punková princezna 15.díl

29. března 2009 v 18:29 | Lady_Respect* |  Punková princezna
,,To si děláš srandu?" ječí Anis, když vybaluje s krabice šaty, které jsem jí ráno koupila, když jsem byla na nákupech. ,,Ááááá." piští a běhá po mým pokoji. ,,Děkujůů." piští pořád a objímá mě. ,,To jsem ráda, že se ti líbí." řeknu s úsměvem. ,,Líbí? Jsou nádherné. Já je snad sežeru! Vždy tohle jsem si vždycky přála. Česné šaty s mašličkami, s šifónem a krátké nad kolena!" ječí a pořád běhá sem a tam. ,,Klid, to bude dobré." ,,Dobré? To je už je! Nejlepší! Dneska je nejlepší den v mém životě! Filip to musí vidět!" pořád piští už oblečená do těch nádherných šatů a hledá mobil ve svých gatích, které si sundala. ,,Filipe? Filipe! Ihned musíš přijít k Xený, musíš něco vidět! Dělej!" ječí do telefonu a já se směju. Je slyšet, že Filip nestačí ani nic říct, odmítnou či říct, že příjde, protože Anis už dávno položila telefon. ,,Já jsem tak šťastná." Zase ječí Anis a objímá mě.

Najednou se otevřou dveře a v nich stojí mamka. ,,Co se to tady děje?" ptá se se smíchem. ,,Jsem Anis koupila nové šaty a ona je, jak je vidno, velice nadšená." odpovím mamce a taky se směju. ,,Ano, jsem nejšťastnější člověk na světě!" zase ječí Anis a opět pobíhá po pokoji. My s mamkou se smějeme a to už slyšíme jak někdo zvoní u dveří. ,,Jdu tam." řeknu a seběhnu ze schodů. Vůbec mi nedošlo, že za dveřmi stojí Filip a se smíchem otevírám. Zarazím se, když přede mnou stojí on. Ten do, kterého jsem se zamilovala. Nezmůžu se ani na pozdrav. ,,Ahoj." řekne rozhodně Filip, aby zachránil situaci. ,,Tak co se tady děje, že jsem musel ihned přijít?" ptá se s úsměvem. Tohle na něm miluju nejvíc. Jak je vždy nad věcí. ,,Em, jen jsem Anis koupila něco, co si vždy přála a tak běhá po mým pokoji a ječí, že je nejšťastnější člověk na světě." řeknu s úsměvem a zvu ho dál. ,,Aha, tak to chápu." smějeme se a jdeme po schodech nahoru, kde najdeme Anis stále pobíhající po pokoji. Vidím jak Filip neudržuje záchvat smíchu. Všichni se smějeme asi 15 minut v kuse. Hrozně nás bolí břicho a tak toho ž radši necháme. ,,Já se snad počůrám." řekne Anis, když jí tečou slzy, tím jak se moc smála. Odejde a já s Filipem zůstaneme sedět na zemi, kde jsme se dostali ani nevíme jak. ,,Em.." začne Filip. ,,Chtěl jsem s tebou mluvit, tak bych možná využil této situace." ,,Jasně jen povídej." pobídnu ho. Bojím se toho co řekne, ale ať už je to za mnou. ,,Tenkrát v tom parku, víš… já…" ,,Pššššt." přeruším ho a dávám mu prst na pusu. ,,Já vím." usměju se na něj. Úsměv mi oplatí a zadívá se mi přímo do očí. Začne se přibližovat a já vím, že tenhle den není nejšťastnějším dnem jen pro Anis, ale i pro mě. Naše rty se spojí a Filip mě něžně začne líbat. Chytne mě kolem pasu a já mu ruce omotám kolem krku. Spolupracuju a naše polibky jsou plné lásky. ,,Miluju tě, tak moc tě miluju Xený." šeptá mi mezi polibky Filip. ,,Taky tě miluju. A nikdy tě už nechci ztratit."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.