close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Punková princezna 14.díl

29. března 2009 v 18:28 | Lady_Respect* |  Punková princezna
Ráno jsem se probudila asi v deset hodin. Nemusím nebo spíše nesmím do školy ještě tenhle týden. Dnes je středa a v pondělí už si to pofrčím ráno na bus. Jak já se těším. Sice jsem včera viděla všechny, které potkám i v pondělí, ale chybí mi nejen učitelé, všechny učebnice, moje lavice, židle, ale i ten gymplovskej vzduch. Z těch všech nemocnic, co jsem navštívila, je mi už blbě. Nevím co celý týden budu dělat. Nemusím se do pondělka nějak léčit ani odpočívat nebo tak. Jen nesmím namáhat mozek takže do školy až v pondělí. Ale nic mi nezakazuje, abych jela nakupovat. S nadšením se rychle osprchuju, hodím na sebe bílou sukni s červeným páskem, černý triko, do vlasů korunku a červený balerínky. Do ruky chňapnu červenou tašku přes rameno a peláším dolů do kuchyně. ,,Dobré ráno, jak s cítíš?" pozdraví mě maminka, která chystá snídani a taťka sedící v křesle čtoucí si noviny na mě jen kývne.

,,Dobře, co máme dobrého?" ptám se s úsměvem a zvědavě natahuju krk nad kuchyňskou linku plnou různého jídla. ,,Rýži." odpoví mi mamka a pobídne mě, abych si ještě sedla ke stolu a chvíli počkala. Asi se divíte, že na snídani máme rýži, ale u nás je to normální. Moje mamka pracuje v jednom podniku jako šéfkuchařka. Umí výborně vařit a je na to taky pyšná. Proto i normální vařená rýže může od ní chutnat naprosto světově. Miluju její jídlo a jsem zvědavá, jak tu rýži upravila dnes. ,,Tady to je." postaví přede mě talíř s rýží, která je ozdobená různou zeleninou. ,,Mmm." řeknu spokojeně, aby viděla, že je to moc dobré. Radostně na mě kývne, jakože je fajn, že se jí to povedlo. Chvíli mlčky všichni sedíme u stolu a jíme. ,,Mami?" protrhnu ticho otázkou. ,,Ano?" zvedne mamka hlavu od jídla? ,,Mohla bych si zajet do shopinu? Víš, abych se nenudila a taky už pořádně nemám co na sebe." ,,Jasně, jen ti to prospěje. Chceš tak dovést?" usměje se. ,,Vážně? A ty nemusíš do práce?" ptám se radostně i překvapeně. ,,Dneska jdu až na jednu. Tak bych tě tam dovezla a zpátky si najdeš nějaký autobus, ok?" ,,Jasně." dále už nikdo nic nenamítal.
Procházím se obchodním centrem největším městem Moravy. Všude plno lidí, plno obchodů a moje hlava plná myšlenek. Jen jsem se procházela a úplně jsem zapomněla na to, že jsem v obchodě a měla bych si užívat. Přemýšlela jsem o včerejšku a taky o Filipovi. Nechápu to. Včera se ke mně choval úplně normálně, jakoby se před třemi týdny nic nestalo. Tak když to takhle bere proč za mnou normálně nepřišel do nemocnice? Tři týdny velký nudy. Mohly by jsme to probrat, trochu se o tom pobavit. Nevím proč nepřišel a proč včera dělal jakoby nic. Proč mi tři týdny ani nezavolal? Nevím. Jsem zmatená, ale teď vím jedno. Nebudu přemýšlet nad tímhle tématem. Neměla bych asi přemýšlet vůbec. Mám dovolenou a budu si užívat. Vlezu do jednoho z obchodů s oblečením. Je to můj oblíbený obchod. Prohlížím si nějaká trička, sukně, klobouky, pásky a všechno možné. Po třech hodinách zkoušení všech možných kombinací oblečení a bot, vycházím z obrovské budovy obvěšena plnými taškami. Do autobusu by mě asi nepustili, tak jsem brnkla taťkovi, jestli by pro mě nepřijel. Zrovna měl v práci chvíli čas, tak v pohodě souhlasil. Přijel pro mě asi za půl hodiny, mezitím jsem zavolala Anis a podělila se s ní o své velké zážitky z obchodního centra. Byla nadšená a hned mi říkala, co jí budu půjčovat, a co si klidně můžu nechat. Řekla jsem jí, že mám pro ní dáreček, a že ať si pro něj ke mně dneska přijde. S nadšením souhlasila a nedočkavě později položila sluchátko. Taťka mi pomohl to všechno naložit a jeli jsem. Cestou jsme si povídali o prázdninách a o naší dovolené. Rodiče se rozhodli, že pojedeme někam k moři. Buď jen někde do jižní Evropy nebo rovnou někam daleko. Třeba do Ameriky. Hlasovala jsem jednoznačně pro Ameriku, když už tam nebydlím, tak si tam zajedu aspoň na dovču ne? Mé nadšení zvedla ještě připomínka, že si s sebou můžu vzít nějakého kamaráda. Sice jen jednoho a já jich za poslední rok nasbírala nejmíň dvě stě, ale taky dobrý. Vzhledem k posledním událostem je jisté, že s sebou vezmu Anis, teda jestli bude chtít, ale to ona určitě bude. Nemůžu se dočkat. Je sice teprve začátek června tudíž tam jedeme až za dva měsíce, ale stejně se moc těším. Větší starost mi však dělá školní ples. Který se bude konat poslední den tohoto školního roku. Protože tam nemám s kým jít. Nechám se překvapit, při nejhorším půjdu s prvním klukem, který mě o to požádá. Jestli vůbec někdo. Uvidíme.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.