close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Punková princezna 13.díl

29. března 2009 v 18:28 | Lady_Respect* |  Punková princezna
Filip se tu už neukázal dva týdny, asi se bojí mojí reakce. Nevím jestli dělá dobře, ale zatím mě tohle příliš netíží. Sice se tu pořád nudím, ale, i když se to trochu protáhlo, brzy mě pustí domů. Nemůžu se dočkat. Do školy zatím nemůžu, ale aspoň budu pryč tady z tohohle ústavu.
Uběhl další týden a pro mě si už přijela maminka. Moc se těším domů, jak už jsem říkala, na svůj krásný pokojíček. Filip se tu stále neukázal, měla bych mu asi zavolat. Nebo mu všechno říct přímo do oči? Nevím. Ale jedno vím jistě. Miluju ho. A toho se děsím. Sice vím, že on mě taky, řekl to, snad nelhal, ne to ne, on nelže. Ale děsím se toho jak mu říct, že cítím to samí. Jsem takovou dobu velcí kamarádi, nikdy jsem se nebrali jako něco víc. Tak proč to přátelství kazit? Nesmím se stresovat a tak tohle přemýšlení odložím na domu neurčitou.

Vykračuju si v sukni po kolena, converskách, v červeném tričku, s černou mikinkou a v ruce, jak menší kabelku s věcmi, tak i s velkým báglem, který mi už bere mamka. Nejedeme dlouho asi čtvrt hodiny. Já se cestou dívám po krajině a přemýšlím. Snažím se nemyslet na Filipa, abych se nerozplakala, přemýšlím o škole a taky o tom jestli to budu pořád tak zvládat. Nevím. Snad ano. Snad si Anis nenašla novou kamarádku… ,,Tak nějak málo tančím, zpívám, brečím, líbám, marně si hledám svou, jsem prý dospělý a to je svět když je ti přes třicet. Tak nějak málo.." vyzvání mi mobil, ale to už říkám: ,,Prosím?" ,,Ahoj, Xený." ozve se telefonu Anis. ,,Ahoj Anis, jak je?" ,,Super ty?" ,,A jo jde to. Co potřebuješ?" ,,No víš,… za jak dlouho budeš doma?" ptá se mě má kamarádka, na které je i v telefon poznat, že je z něčeho velmi nadšená. ,,No, tak za 10 minut" odpovím po chvíli. ,,Ok ok, em.. ještě ti zavolám. Zatím ahoj." řekne rozpačitě Anis a položí telefon. ,,Em.. ahoj." řeknu do již hluchého telefonu já. Jsem z toho zmatená, ale nevadí, říkala, že zavolá, tak snad potom budu chytřejší.
Přijíždíme do našeho města a já si otevírám okýnko, abych se nadýchala toho čerstvého vzduchu mé oblíbené části České republiky. Vítr se mi hraje s vlasy, a jelikož už je jaro a je docela teplo, nechám si okýnko otevřené a upjatě hledím do míhajících se domečků, uliček a podniků. Přijíždíme do naší čtvrti, na naší ulici, k našemu domu a já vím něco velmi zvláštního, nečekaného a taky jsem velmi překvapená. Vidím opět transparenty, veliké, mnohem větší, s nápisy jako: VÍTEJ XENÝ nebo AHOOOJ a podobně. Všimnu si i jednoho, který mě zarazí, je velký a na něm není napsaný jeden nápis, ale několik řádků textu. Snažím se ho přečíst. Stojí na něm asi toto: ,,Koupili jsme si gumáky, večer přijdou přátelé a zapaříme!" To mě dostane. Směju se na celé kolo a je vidět, že to bylo zase s mojí ctěnou maminkou domluvené. Usmívá se a je šťastná, protože vidí, že mě to moc potěšilo. Zajíždí do místa, kde všichni nechali vyhrazený prostor přímo pro naše auto, kterým jsem přijela. Nemůžu tomu uvěřit. Všichni se snad zbláznili. Byla jsem sice pryč 3 měsíce a pár dní, ale to přece nestojí za takovou oslavu. Jsou ty všichni, které mám ráda, na nikoho se nezapomnělo. Přijeli lidi i z jiných měst, kteří mě chtěli přivítat. ,,Xený! Milujeme tě!" řekne mi Anis, když ke mně přiběhne i s Filipem a začne mě objímat. Filip přikývne a taky mě mačká. ,,Jsme hrozně rádi, že už jsi zpátky a tak jsme pro tebe připravili MENŠÍ oslavu!" vysvětluje mi moje kamarádka. ,,Menší?" řeknu se smíchem. ,,Ano, ale pozor! To ještě není všechno. pojď!" řekne pro změnu Filip, chytnou mě s Anis za ruce a někdo mi zavazuje oči šátkem. ,,Hej, to není fér, nic nevidím!" řeknu se smíchem, když mě oba někam vedou, myslím že za námi jde i celý průvod mých kamarádů, kteří mě přišli přivítat. ,,To je účel." řekne jen na odpověď Anis. Přicházíme k nějakému autu, hádám, a nasedáme do něj. Jedeme někam, ani ne dlouho a zase vystupujeme. Slyším veliký ruch. Zase mě někam vedou a já se jím snažím věřit, že se mi nic nestane. Jsem napnutá jak kšandy, co na mě chystají. Nejednou mi Anis sundá látku, kterou jsem měl přes oči a já konečně vidím, kde jsem. Stojíme uprostřed náměstí a kolem nás je plno lidí. Všechny je znám. Jsem to lidi ze školy nebo z akcí, které navštěvujeme. ,,Prosím o klid." řekne do mikrofonu Anis a všichni zmlknou. Není tu ticho jako v hrobě, ale ten ruch už ustal. ,,Chtěla bych přivítat naši skvělou kamarádku, která k nám přišla ani ne před rokem. Děkuju jí za všechny zážitky, které jsme spolu prožily a taky jsem moc ráda, že už se vrátila. A doufám, že to zase někde společně rozjedem! Mám tě ráda Xený!" prohlásí Anis a dá mi přátelskou pusu na tvář. ,,Díky." zašeptám jí do ucha, když mě objímá. Všichni se náramně bavíme a já ani nevím, jestli jsem se přivítala se všema, co tady jsou kvůli mě. Jsem tu snad už 3 hodiny a stejně se nenudím, pořád si s někým povídám a moc mě to baví. Na tenhle den budu vzpomínat hodně dlouho!


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.