close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Punková princezna 11.díl

23. března 2009 v 20:53 | Lady_Respect* |  Punková princezna
Každý den se vídám s Filipem, mám ho strašně moc ráda. Řekli jsme si spolu, že si necháme pro sebe prostor, že spolu nechodím, nelíbáme se ani se nevodíme za ruce, jen jsme velice dobří přátelé, kteří spolu tráví až moc času. Ale nám to tak vyhovuje. Jsem za něj strašně vděčná. A myslím, že on ze mě taky. Aspoň v to doufám. Už uběhly dva měsíce od nového roku. Za námi je celý jedno pololetí a taky pár týdnů k tomu. Dneska se těším do školy stejně jako každý den. Jsem snad nejšťastnější člověk na světě!

Celý den ve škole uběhl jako voda, pospíchám na oběd, když se mi najednou zatočí hlava a já padám k zemi. Lidi, kteří si mě všimli se zastavují a začínají panikařit, vnímám je, trochu je i vidím, jen nemůžu mluvit ani se hýbat. Slyším je. A taky cítím, že zrovna přišel Filip. ,,Xený, co je ti? Neumírej, prosím." mluví na mě Filip. Cítím jak mě drží za ruku a slyším jak na někoho ječí ať zavolá sanitku. Ještě chvíli bezbranně ležím na studené zemi, když slyším jak přijíždí sanitka. Všichni naprosto zapomněli, že rychle potřebují na oběd, vše se teď točí kolem mě. A taky se mi točí hlava. Sanitáři mě berou na nosítka a odnášejí do auta. ,,Můžu jet s vámi?" slyším jak se ptá Filip sanitářů. ,,A vy jste kdo?" ptá se jedna sanitářka. ,,Em, jsem její kluk." zalže trochu Filip a já mu to teď ani nemám za zlé. ,,Jo, tak pojeďte s námi." rozhodne sanitářka a už jedeme do nemocnice typuju, že do Nového Jíčína. Ale to už přestávám vnímat úplně..
,,Xený? Xený!" slyším jak radostně někdo vykřikne vedle mě. Později poznávám, že je to Filip, který mě celou dobu drží za ruku. Nevadí mi to. Jsem za to ráda, že aspoň někdo ej se mnou. ,,Ty ses probrala." dořekne a usmívá se na mě. Úsměv mu oplatím, ale nemám sílu an to mu něco říct. ,,Neboj se si v nemocnici." řekne mi na uklidnění ještě Filip. ,,Co, co se stalo?" zmůžu se na jednu holou větu. ,,Omdlela si ve škole." odpoví mi Filip. ,,Proč?" zeptám se ještě, ale víc už asi nedám. ,,Jsi podvyživená, proč si mi nic neřekla? Vůbec jsem si nevšiml, že bys nějak nejedla, myslel jsem, že nechceš být jako ty barbíny ze školy. Xený, proč si to udělala?" řekne smutně a já vidím, že se mu chce brečet. ,,Promiň." řeknu a znovu usínám. ,,Xený, neodcházej!" zařve ještě Filip, ale já už jsem úplně někde jinde..
,,Xený, jestli mě teď slyšíš, prosím poslouchej mě, musím ti něco říct, ale nevím jestli mě pak třeba nezačneš nenávidět, nevím, a bojím se tvé reakce, naštěstí mám jistotu, že mi asi nemůžeš ani dát facku, když se sotva pohneš, určitě to musí hrozně bolet. Xený, já…" slyším jak ke mně mluví Filip, který mě stále drží za ruku, ale zarazí se v tom nejlepším, když přijde doktor a řekne: ,,Pane, už musíte jít." ,,Jasně hned, už jdu." odpoví doktorovi a ten kývne a odejde. ,,Měj se Xený." rozloučí se se mnou a dá mi pusu na tvář. Když odejde, přemýšlím o tom všem, podaří se mi i otevřít oči. Zadívám se z okna do parku, který je kolem nemocnice. Už nechci usnout, chci odsud pryč, nechci tady být!


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.