close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Punková princezna 10.díl

23. března 2009 v 20:52 | Lady_Respect* |  Punková princezna
"PLES SE NEKONÁ z důvodu: hlavní pořadatel měl nehodu. Ples se přesunuje na poslední den toho školního roku. Děkuji za pochopení. Mgr. L. Mocnovská"
Tohle téma bylo všech žáků z naší školy. Ples se nekoná. Super. Stejně tam nemám s kým jít. Jsem ráda, že na to mám ještě více jak půl roku. Jsem zase šťastná. S Anis, Filipem i celou partou je zase vše v pohodě. Na Ondru se ani nepodívám. Myslím, že po mojem zážitku ho už nikdo nemá rád. Rozkřiklo se, co mi udělal a žádná holka už ho nechce. Prý se mu rozvádí rodiče, nebudu se mu smát, sice jsem na něj naštvaná, ale to neznamená, že je to chudák. Nechám ho být, nechci ani žádnou pomstu, jakou mi radili mí kamarádi. Ne, nechci o něm už vůbec slyšet. Dneska je poslední den před vánocemi. Tudíž se neučí. Měl být ten ples, ale ten jak už víte, je zrušený. Takže budeme jen mít nějakou vánoční hodinu, která bude trvat 4 hodiny. A pak nás propustí. Dneska je nějaké párty, jen pro zvané, u Filipa. Takže po škole jdu domu a pak frčím tam. A ještě na Silvestra je nějaký vzrůšo.

Docela se i těším, nejen protože tam bude srandy kopec, ale taky protože tam nebude Ondra, chci si od něj odpočinou a zapomenout na něj. Prý se jen vsadil s kamarády, že se mnou bude chodit aspoň dva týdny. Taky že se mu to podařilo. Ale je mi to fuk. Nechci na něj vůbec myslet. Také dost! Nemysli na něj Xénie! Fajn. Na Štědrý den budu doma s rodičema, sice mi mamka dovolila jít někam ven, ale já chci být s nimi, protože vím kolik toho pro mě dělají. Mám je moc ráda, proto s nimi chci strávit vánoce. Na Boží hod jedeme za babičkou do Prahy, takže přijedeme asi až za tři dny. Trochu si od svých kamarádů odpočinu. Potřebuju to, vím to. Teď se však těším na tu pařbu. Jooooo!
Vánoce s rodinou byly fajn, u babičky v Praze jsme se šli projít i po celý Praze tak jsem zase o něco chytřejší. Silvestr byl nejvíce. Šli jsme na Bílou horu, abychom viděli ohňostroj z Kopřivnice, ze Štramberku, ale i ze Závišic a okolních vesniček. Bouchli jsme rychlý špunty a až do rána debatovali. Letos nebyl ani žádná pořádná zima, tak nám ani nebyla zima. Skvěle jsem si užila tyto svátky. A vždy na ně budu ráda zpomínat. Ale už je zase škola a já jsem ráda. Čas ve škole mi ubíhá velice rychle, což je fajn, jelikož už se docela těším domů. Ani nevím proč, možná na mého nového pejska. Je to čivava a je strašně maličký. Přesně takového jsem si vždy přála. Poslední dobou se cítím jako v pohádce. Mám strach, že je to jen sen a já se probudím a vše bude jako dřív. Chci aby tenhle sen nikdy neskončil!
Jdu na oběd a pak nastupuju do busu. Koupím si lístek, a jako vždy si sednu téměř dozadu autobusu, sesunu se na sedačku a čumím z okna. Když mě to trkne. Já trubka jsem zapomněla, že ke mně jde dneska Filip, skouknem ten nový film. Oddychnu si, když vidím Filipa jak vchází do busu a kupuje si lístek. ,,Ahoj." pozdraví a sedne si vedle mě. ,,Ahoj, promiň úplně jsem na to zapomněla." řeknu a s omluvným xichtíkem. ,,To je v pohodě, ale jestli budeš dělat tyhle xichty furt tak si mě nepřej!" a začne mě lechtat. ,,Néé," směju se. ,,nech toho, Filipe!!" křiším už smáchy. ,,Fajn." řekne a nechá mě být. ,,Dík." ,,To je dobrý." přijme můj dik. ,,Cože? Ty si zlej!" řeknu mu a začnu do něj rýpat. ,,Já vím." pochválí se. Jen se smějeme a cestou si povídáme. Na zastávce vystoupíme a jdeme cestou k nám. Povídáme si o životě, o vánocích, o Silvestru, o školním plese, o všem možném prostě. Jsem ráda, že ho mám. Moc ráda.
,,Ten film byl úžasném!" řeknu, když film skončí. ,,Dal se." odpoví Filip. ,,Co takhle polštářovou válku?" zeptám se a chytnu jeden z polštářů na naší sedačce. ,,Ne, na tohle nejsem." řekne Filip a sedí dál spokojeně. Já položím smutně polštář a on a najednou vyletí s polštářem v ruce a ječí: ,,Nechala se napálit!!" ,,Áááá, to neplatí!" ječí když mě mlátí polštářem. Ne, že by mě mlátil do krve, jen tak, aby to nebolelo, ale aby mě to natchlo k tomu ho praštit taky. Mlátíme se tak asi půl hodiny, když přijde taťka a začne se smát. My se na něj otočíme, co se jako děje a on na naše pohledy jen odpoví se smíchem: ,,Tak to jsem ještě nežral." odchází se stálým smíchem a my s Filipem se taky začneme smát. Sedneme si na sedačku a už jen tak klábosíme.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.