close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Punková princezna 1.díl

21. března 2009 v 19:24 | Lady_Respect* |  Punková princezna
Ahoj, jsem Xénie z jednoho malého města České republiky. Jsem štíhlá, drobná, patnáctiletá holka, která má ráda punk. Mám černé vlasy s červeným melírem, tmavé hnědé oči, velice rudé rty a ráda nosím černý, šedý a červený věci. Protože moji rodiče dostali jinde práci něž jsme dříve bydleli, museli jsme se přestěhovat a já tedy nastupuji na novou školu. Teď jsem vyšla 9. takže nastupuji do 1. ročníku gymnázia v Příborě. Přestěhovali jsme se do vedlejšího města Kopřivnice a docela se mi tu začíná líbit. Doufám, že tu nebudou takoví neličtí lidi jako v Hradci, kde všechny odsuzovali, jen když se trochu od nich lišil. Nechápu, proč se každý nemůže chovat a oblíkat podle toho, jak se mu to líbí?! Já mám svůj styl ráda, ale nevadí mi, když je někdo emo, scene nebo cokoliv jiného. Beru je takové jací jsou, nesoudím je podle oblečení nebo podle toho, co se mě líbí za styl. Byla bych ráda, kdyby všichni lidi tohle brali jako já. Ale to se asi nestane.

Tak jen musím snášet ty urážky a posměšky. No uvidíme. Mamka se rozhodla, že se budeme stěhovat hned druhý den, co mi skončí škola. Takže se už stěhujeme tři dny. Snad už to brzo bude hotové a já se budu moct - na přání mé maminky - porozhlédnout po městě a po okolních lidech v mém věku. Někdy maminka opravdu dokáže potěšit. A tak teď sedím ve svém novém pokoji, který má zatím jen šedé stěny, ale rodiče slíbili, že do týdne můj pokojík bude hotový. Má být přesně podle mých představ. Jsem jedináček a tak můžu mít pokoj celý pro sebe. Což je velice super! Už se těším, jak to tu bude hotové. Sedím si tak na zemi a přemýšlím a svým životě. Mám na sobě sví oblíbený černý tričko na ramínka, bílou rozšířenou sukni pod kolena, černé balerínky a vlasy mám rozpuštěné a v nich jen zasunutou stříbrnou čelenku s korunkou (pozn.: jen pro vaši představu). Cítím se skvěle. V pohodě a nic mě netíží. Mám strach, že se samým štěstím nezačnu vznášet. Ne, tak moc šťastná zase nejsem, vždyť se zas tak nic moc nestalo. Jen vstupuju do nového života! Otevírá se nová etapa. Není mi líto, že jsem se musela přestěhovat, jsem moc ráda, protože mě tam nikdo nebral, neměla jsem žádné kamarády, a tak jsem celých 9 let probrečela po večerech. Doufám, že tady mě to nečeká. Bydlíme skoro na konci této obce, je tu pár nových baráčků a o kousek dál je moře paneláků. Typuju, že tady poblíž nebude žádná trafika, ale snad není město daleko. Náš dům je nově postavený, nějaká rodina si ho postavila, ale pak jim náhle umřel dědeček na infarkt a tak zdědili jeho dům, a jelikož ten jeho byl větší, prodali tenhle dům nám. Je to fajn, protože se mi tady moc líbí. Je docela malý, sice má dvě patra, ale v každém jen dva pokoje plus předsíň a malý prostůrek na koupelnu. V druhém patře bude můj pokoj a ložnice, dole bude kuchyň s obývákem a větší koupelna. Není tu ještě nic zařízené a tak zatím budeme bydlet u našich známých, abychom to tady mohli zařídit. Moc se těším do svojí nový školy a taky až to tady bude hotoví, ale to už jsem říkala, že? No nevadí. Mamka jen chtěla, abych ji řekla, jak to tady chci a pak se můžu jít porozhlídnout po městě. ,,Xénie!" volá na mě maminka zezdola.. ,, Kde jsi?" ještě zavolá.. ,,Tady nahoře." zařvu zase já, aby věděla, kde jsem… ,,Všude tě hledám," řekne pochvíli mamka, která konečně došla nahoru, ,,takže už víš jak bys to tady chtěla?" Zeptá se mě.. ,,No, stěny by mohly být šedý, jako že by se střídaly různé šedé octíny v takových pruzích ze shora dolů. Potom bílý nábytek a červené doplňky. Tady," a ukážu do jednoho z rohů, který je pod oknem.. ,,by mohla být postel. A vedle stůl s židlí. Na druhy stěně zrcadlo se skříní a taky stěna s červenou sedačkou. Všechno jen v šedý, černý, bílí a červený barvě. Mohlo by to být dobrý ne?" vysvětluju mamce a ona jen přikyvuje a bedlivě mě poslouchá. ,,Jasně jasně, a koberec?" zeptá se po chvíli bloumání.. ,,Ten by mohl být.." zamyslím se a pak dodám: ,,šedý. Vím že to buse splývat se stěnami, ale to se doplní nábytkem." usměju se a mamka taky. ,,Tak fajn, doufám, že jsem to pochopila a už můžeš jít najít to město. Nikde nezabloudi." poučí mě maminka a já už utíkám ze schodů dolů, beru si v předsíni svojí malou červenu lesklou kapeličku, jen s mobilem a peněženkou, a už jsem tu tam..

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.