,,Vstávej! Už jsme na letišti!" křičí na mě mamka a já se proberu ze svého čtyř hodinového spánku. Jsem v Praze. Zamžourám očima a protáhnu se. Vylezu z auta,vypnu Mp3 a strčím si jí do tašky. Rozhlížím se, nevidím nic, co by upoutalo mojí pozornost. ,,Teď půjdeme odevzdat zavazadla a pak si počkáme půl hodinky na let." vysvětluje mi mamka. Jen přikývnu a dělám, co mi říká. Jdu si do malého obchůdku koupit něco k jídlu a sednu si na jednu z laviček. Piju kolu, jím sušenky a pouštím si smutný písničky v mp3. Přemýšlím o životě, o mým smutný životě. Jdu za novým. Letím do Ameriky. Je to úplně něco nového. Bude se mi stískat. Nejen po České republice, českém jazyku, Kopřivnici, Hradci a jiných českým městech, ale i po lidech, kteří byli mí jediní přátelé. Bude se mi stískat. Ano, bude. Vzpomeňte si někdy na mě. Najednou mi přijde smska, hledám mobil ve sví tašce a čtu si jí:
Ahoj Xený, přijď rychle ven před letiště! Díky.
Neznámí číslo. Řeknu si tedy proč ne. splést se nikdo nemohl, když napsal "Xený" a pochybuju, že je v celý ČR plno Xený, které mají podobné číslo jako já. Tak se zvednu. Vyhodím prázdný kelímek od koly do koše a sušenky si schovám do tašky. Mp3 vypnu a taky schovám. Jdu ven z letiště a čeká mě překvapení..
Ahoj Xený, přijď rychle ven před letiště! Díky.
Neznámí číslo. Řeknu si tedy proč ne. splést se nikdo nemohl, když napsal "Xený" a pochybuju, že je v celý ČR plno Xený, které mají podobné číslo jako já. Tak se zvednu. Vyhodím prázdný kelímek od koly do koše a sušenky si schovám do tašky. Mp3 vypnu a taky schovám. Jdu ven z letiště a čeká mě překvapení..




































